Jednou jsem se ráno probudila a řekla si, že napíšu knihu o svém životě. Určitě to napadlo miliony lidí. Někteří už ji napsali, a někteří jako já čekají, až vyzrají a přijde ten správný čas. Momentálně ten čas nenastal, ale nastal čas pro založení blogu a psaní článků. Mé články budou o mém životě, o životě lidí, kteří mě inspirovali, cestování, o mezilidských vztazích, lásce a především o lásce k sobě samým.
Nechci nikomu radit, jak má žít, nebo jak přemýšlet. To je věc každého z nás, jen chci ukázat svůj vlastní pohled na život. Proč zrovna o životě? No, protože žiji a učím se. Někomu z vás kdo tápe, mohou moje články pomoci, ukázat směr, potěšit, naštvat a co já vím.
Především se vám představím
Jmenuji se Květa, ale mám ráda jemnější oslovení, což ovšem nechávám na každém, jak se mu líbí mě oslovovat. Narodila jsem se v roce 1982 velmi mladým rodičům, kteří mi zajistili velmi krásné a láskyplné dětství. Pocházím ze Západu Čech, ze srdce piva - Plzně. Zde žiji celý život, zatím. Vystudovala jsem střední školu, a později ve věku 28let začala studovat dál. První byla vyšší odborná škola, obor sociální práce a pedagogika. Kterou jsem studovala denní formou, což v mém věku ze mě udělalo unikát. Po ukončení jsem si dala rok pauzu a vrhla se na pražský UJAK, kde jsem si dodělala bakalářský titul v oboru vzdělávání dospělých. Zhruba od 15let pracuji, a to v různých oblastech od práce za barem, účetnictví, fabrika, sociální pracovník, po zaměstnance sázkové kanceláře. Uvádím pouze výčet některých zaměstnání. Jsem hodně pracovitý člověk, ale poslední dobou si říkám, že mě tento systém unavuje. Zatím jsem nevymyslela nic, v čem bych mohla začít pracovat sama pro sebe. Pevně ovšem věřím, že mě osvítí a přestanu být závislá na zaměstnání. Budu svým pánem, a hlavně pánem svého času. Protože čas je jediný spravedlivý, všem měří stejně.
Mojí největší vášní jsou lidé. Především studium psychologie, chování, komunikace a vše tomu podobné. Také mě zajímá esoterika, nadpřirozené, religionistika a vše co člověk nevidí běžným pohledem (okem). Jsem sezónní vegetarián (maso nejím několik měsíců, pak si párkrát dám - o mém vegetariánství napíši článek). Několik let si vyvařuji jen z čerstvých potravin a dbám o zdravý jídelníček. Zbožňuji sypané čaje, bylinky a vše co je spojené s přírodou.
Nejvíce ze všeho miluji naší Zem - přírodu, kterou nám poskytuje. Protože není nic krásnějšího než procházka, nebo jen relax v hlubokém lese. Určitě můžete namítnout, že ranní procházka podél moře, je také krásná. Rozhodně s vámi budu souhlasit. Někdy si říkám, že víc rozumím zvířátkům než lidem. Ovšem to je pouze můj sugestivní pohled. Myslím, že spíš zvířátka rozumí lépe nám, než my jim. Proto nechápu, jak někdo dovede zvířátkům ublížit. Vlastně trochu pochopitelné to je, když dovedou lidé ubližovat sami sobě. Bohužel například pejsek neumí říct, neubližujte mi, nebo se nezvládne účinně bránit. Lidstvo upadá a to mě hrozně občas děsí. Při vědomém stavu si likvidujeme vlastní planetu, na které žijeme. Nevím co si korporace a jim podobní myslí, možná doufají v život na Marsu. Ten ovšem nebude pro všechny. My co bojujeme pro lepší zítřek, máme možná dobrý pocit, že bojujeme. Nicméně pokud nás bude stále málo, a nepochopí všichni na planetě, nebo alespoň většina, bude a je naše úsilí zbytečné.
Cestuji a cestuji moc ráda. Těžko říct kde se to ve mě vzalo, možná ty dětské tábory každé prázdniny, od 6let. Rodiče mě opravdu rozmazlili. Když jsem měla být zavřená v paneláku, kde jsme vyrůstali, vůbec mě to nebavilo a utíkala jsem ven. Naštěstí jsme měli a do dnes máme dům, který dříve sloužil jako chalupa. Dnes už tam rodiče bydlí zhruba 14let, už je město nudilo a nenaplňovalo. Když jsem trochu více dospěla (zhruba kolem 26 let), byla jsem po prvé mimo Evropu. A od té doby nemohu přestat a chci stále dál a dál. Cestování se budu také věnovat, protože mám určitě co říct, vlastně napsat. Nedávno jsem se vrátila z měsíčního cestování po Sumatře (Indonésie). Musím se přiznat, že ještě dnes jsem nesvá a chci zpět. Víte jak je krásné, když se na vás lidé usmívají? Prostě jen tak, bez záměru, falše. Určitě víte, ale ne všichni si úsměvu cenní. V dnešní uspěchané době se lidé málo usmívají, spíše se mračí. Jsem nesmírně vděčná za to, že jsem mohla a mohu cestovat. Nebojím se létat, což tak nebylo vždy, ale překonala jsem sama sebe. Pokaždé když letadlo vzlétá, modlím se. Při přistání děkuji.
Milostný život to je kapitola sama pro sebe. Několik vztahů, které mi dali a hodně vzali. Nicméně každá zkušenost je dobrá zkušenost, i když je špatná. V současné době jsem singl, bezdětná a svobodná. Musím se přiznat, že mě to nijak netrápí. Dříve jsem se vztahy trápila, propadala šílenství, dnes se tomu všemu směji. Nesměji se ve smyslu, že by mi to přišlo směšné, ale usmívám se nad svoji nezkušeností. A jsem hrdá na svůj vlastní vývoj, který nebyl rozhodně lehký. Ušla jsem dlouhou cestu k poznání, a jsem přesvědčená, že nejsem u konce.
První moudrost, ke které jsem dospěla, zní: " Člověk, který nemiluje sám sebe, není schopen milovat druhé".
S tímto tvrzením jsem naprosto ztotožněná a nenechám si ho vymluvit. A věřte, že už se o to pokoušeli, neuspěli. Milionkrát jsem slyšela, miluji tě. Nicméně neznamená to nic, od někoho, kdo nemiluje sám sebe. Takový člověk vás chce jen vlastnit, ne vás milovat a nechat vás žít svobodně. Samozřejmě nechci zpochybňovat city druhých, to mi nepřísluší. Věřím, že v životě každého člověka, je hodně důležité vědět, kdo jsme a co chceme, potažmo co nechceme. Poznala jsem pár lidí, kteří se opravdu milují, jako já sebe. Na těchto lidech je to zjevné na první pohled. Nepotřebují si nic dokazovat, nesoudí, nepomlouvají a jen tak se nenechají rozhodit. Víte proč? Protože stojí pevně na zemi, a to díky sebelásce. Dovedou vám s klidným svědomím říci NE, a usmát se při tom. Neusmívají se, protože by se někomu vysmívali, ale protože jsou vlídní a žijí s láskou.
Představila jsem se ve zkratce, ale myslím, že to pro začátek stačí. Do úvodního článku jsem zahrnula i některá má osobní přesvědčení. Prosím nelamte si hlavu, nebo nesuďte mě, máte-li odlišné názory. Každý jsme nějaký a já volím právo na svobodné vyjadřování a respekt k druhým.
Doufám, že jsem vás svým úvodem zaujala a budu se těšit na reakce. Brzy napíšu další článek, který se bude věnovat konkrétnímu tématu. Zatím ještě nevím přesně, jaké téma zvolím. Určitě se bude vztahovat k mým zájmům.
Mějte se krásně, mějte se rádi! S láskou Květuška Sheldon!
