Už je to dávno, co jsem četla, že smích prodlužuje život. Usmívala jsem se od narození, podle fotek. Neustále se směji, zjevně budu nesmrtelná.
Takže, když jsme si uvědomili, že úsměv nic nestojí, proč se neusmíváme? Jsme tak moc zaměstnaní, tím co právě děláme? Nebo nám prostě ostatní zato nestojí? Proč bychom se jako usmívali, na úplně cizí lidi? Proč bychom se usmívali na prodavačku v obchodě? Přece se nebudeme usmívat na souseda, on se na nás také neusmívá! Přesně tohle a nevyjmenovala jsem vše, je ten problém. Současná doba, nás od malička učí! Nesmíš se bavit s cizími lidmi. Proč se usmíváš na tu prodavačku, ty s ní něco máš? Musíme si oplácet stejnou mincí! Musíme hodně vydělávat, abychom si mohli koupit lepší auto, než má soused. Takže logicky, nebudeme se usmívat. Protože uvědomte si, že pracujeme 12 hodin denně! Proto, abychom si ty nesmyslné statky mohli dovolit. A proč? Protože nás to od malička učí. Musíš být lepší než ostatní. Přiznejte, kdo to doma neslyšel? Já určitě. Mám úžasné rodiče. Brzy zjistili, že se mnou jen tak nehnou. "Květuško, aspoň si dostuduj, ať máš práci a máš z čeho žít". Ale určitě jsem slyšela, podívej, jaké mají oni auto.
Někde mezi tím vším, jsme úplně zapomněli. Být přátelskými lidmi. Přestali jsme se smát, na všechny kolem. Nesmějeme se na sebe v zrcadle, po ránu, ani odpoledne. Dětem je to jedno, když se vidí v zrcadle, pitvoří se a dělají opičky. My jsme ovšem "dospělý", nejsme přece blázni, abychom se usmívali sami na sebe. A já si myslím, že jsme obrovský blázni, když to už nedokážeme. Usmívat se, je ten nejlepší lék na všechno. Vím, že nevyřeší všechny problémy. Ale dokáže jejich dopad zmírnit. Proč? Když se usmějete, i v těch nejtěžších chvílích, dodá vám to naději. Myslíte, že ne? Já vím, že ano. Naděje, je něco co mnohým z nás, hodně pomáhá, každý den. Cítím se zle, pustím si komedii, nebo si čtu vtipy. Popadám se za břicho, a úplně zapomenu, proč jsem byla smutná. Zní to velmi jednoduše. Samozřejmě záleží na tom, co se vám zrovna děje. Mluvím tady o běžných situacích v životě, o takových, které lze zvládnout.
Představte si, že váš kolega v práci přijde každé ráno a usměje se na vás. No ovšem, může vás napadnout, že je divný, co po vás chce, šplhoun a podobné nesmysli. Třeba je to jen člověk, který je vlídný a rád se na druhé usmívá. Protože on ví, že smích prodlužuje život. Takže se dožije déle než vy. Na prodavačku se neusmějete, protože to bude hned přítelkyni podezřelé. A vůbec nevíte, že ta paní prodavačka, je matka samoživitelka a pracuje několik hodin denně. Aby svému potomkovi zajistila vše potřebné. Protože její manžel náhle zesnul, při autonehodě. Vidíte, jak je to směšné? Máme své předsudky a domněnky, které nás změnili. Moc si z dětství nepamatuji, ale to že se na mě lidé usmívali ano. Teď hledám lidi s úsměvem, a někdy marně. Všichni někam chvátají, asi do hrobu. Samozřejmě nadsázka. Nevím, kam chvátají.
Vypozorovala jsem, že hodně lidí se na vás usměje, protože bude něco potřebovat. Také se na vás usmívají ironicky, povýšeně. Nebo se vám vysmívají, což nemá s úsměvem pranic společného. Dnešní doba udělala z úsměvu zbytečnost. Nebo ještě lépe vzácnost, kterou si nemůžeme dovolit. Opak je pravdou! Úsměv je zadarmo, proto si ho můžeme dovolit. Ale vy chcete dřít do úmoru v práci, abyste si koupili lepší auto, než má soused! Protože tak jste nastaveni. Já tedy ne, je mi to jedno. Raději se budu smát po cestě na trolejbus.
Mám to velké štěstí, že se na mě lidé usmívají. Všichni ne, to bych lhala. Když někam přijdu, nahodím svůj okouzlující úsměv.
Nechci ovšem křivdit lidem, kteří se usmívají. Neházím všechny lidi, do jednoho pytle. To bych tam hodila, i sama sebe. Osobně znám mnoho lidí, kteří se usmívají. Všichni nejsou mračouni. Mám kolem sebe dost lidí, s kterými když trávím čas "umírám" smíchy. Osobně mi stačí, třeba si jen s někým psát. A můj břišní sval dostává zabrat. Představte si, že jsem sama doma. Sedím u počítače, s někým si píšu. Najednou výbuch smíchu. Dřív jsem se občas zarazila, jako jsi normální? Takhle se tu smát, sama v pokoji. Dneska je mi to jedno, a směji se ještě víc. Momentálně se směji tomu, jak o tom píšu.
Prosím vás všechny! Rozšiřujte následující zprávu. "Úsměv je zadarmo"!!! Usmívejte se na sebe, na vaše kolegy, sousedy, rodiče, partnery. Usmívejte se na vaše pejsky, kočičky, prasátka a třeba i na rybičky v akváriu. Prostě jen tak se usmívejte. My co se usmíváme, nejsme blázni! V myšlence dále pokračovat nebudu.
Nedávno jsem se vrátila ze svého pobytu v Indonésii. Když jsem se domů vrátila, byla jsem jak opařená čajem. Protože tam, se na mě každý usmíval. Tvrdý návrat do reality. My v Evropě jsme zhýčkaní, tím vším co tu máme. Tam lidé žijí z mála, přesto se usmívají. Osobně si myslím, že se usmívají, protože dobře vědí. Naděje! V každém úsměvu je naděje. Osobně si myslím, že bychom měli vše, co nám život přinese přijímat s úsměvem. Nicméně vím, že to není tak jednoduché. Ani já to perfektně nezvládám. Ovšem nejsem robot, ani dokonalá. Ale usmívám se, jak to jde. Protože vím, že úsměv nic nestojí a dokáže nemožné. Můžete namítnout, že pláč je také léčivý. Souhlasím, nicméně jsem psala o úsměvu.
Pokud vám můj text vykouzlil, alespoň malý úsměv na tváři. Byla moje mise splněna! A v klidu mohu jít spát.
"Kdo se umí smát sám sobě, má právo smát se všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá." Jan Werich
"Proti trampotám života dal Bůh člověku tři věci - naději, spánek a smích." Immanuel Kant
Děkuji a s láskou Květuška Sheldon
Héééj méén!!! Vzpomínka na dobrovolnický pobyt Help for Jungel pro Sumatru!
