"Štěstí! Co je štěstí? Muška jenom zlatá..." (Škola základ života, r. 1938).
Na úvod jsem chtěla být malinko vtipná.
Každý z nás má představu o štěstí zcela jinou. Někdo může považovat za štěstí luxusní dům, nablýskané auto, drahé šperky, značkové oblečení, úspěch, slávu. Jiní zas vidí štěstí v rodině, dětech, zvířátcích, procházkách parkem, nebo ve čtení knih. Já osobně vidím štěstí sama v sobě. Samozřejmě, že zmíněné příklady mě šťastnější dělají. Lhala bych napsat, že ne. Co tím, ale myslím! Dlouho jsem se trápila, proč nejsem stále šťastná. Hledala, přemýšlela, plakala, vztekala se, vzdávala a byla nešťastná. Zas tak tragické to tedy nebylo. Ale stoprocentní rovněž ne. A jak jsem celá ta léta hledala to štěstí, uvědomila jsem si, že ho hledám na špatných místech. Štěstí totiž není v obchodním domě s oblečením, není ani u někoho jiného. Tím chci říci, že jsem hledala štěstí u partnerů, přátel, nebo v zaměstnání. Všichni známe ten pocit zamilovanosti, jak jsme najednou šťastní, a vše je krásné. Bohužel když přijde konec, zničí nás to. Najednou nás štěstí opustilo. Brečíme, zlobíme se a viníme druhé. Tak to, ale není. Druhý nám štěstí dát nemůže, a ani nám ho nemůže vzít. Věta typu..."bez tebe nemohu být šťastný/á", holý nesmysl. Nehodlám popírat, že jsem ji v minulosti nepoužila. A nejen ve vztazích, ale všeobecně v životě. Přisuzovala jsem zásluhy různým věcem, v cestě k mému štěstí.
Abych dosáhla toho malého osvícení a pochopila, začala jsem pátrat. Přečetla jsem mnoho knih na dané téma, a jemu podobných. Podrobněji vypisovat, co jsem kde přečetla, nemá význam. Protože, seznam by byl dlouhý. Vyslechla jsem mnoho názorů již osvícených lidí. Pozorovala živé bytosti, přírodu a učila se! Nakonec jsem začala hledat u sebe. Naslouchat sám sobě není v dnešní době úplně jednoduché, mě se to však povedlo. Přesně si nepamatuji, kdy to bylo, ale někdy po třicátých narozeninách. Konečně jsem vše pochopila, že štěstí je uvnitř mě. Štěstí je v nás samotných! Věřte mi. Samozřejmě nemusíte, to je zcela na vašem rozhodnutí. Osobně pravdu znám.
Život se mi tímto prozřením zcela otočil, a to vážně! Najednou jsem si uvědomila, jak vše před tím bylo směšné. Myslím ten hon na štěstí. Nic jiného ve svém životě za směšné nepovažuji. Víte jak je to vážně vtipné? Třetinu života, se honíte za něčím, co máte uvnitř sebe. Mě to tedy vtipné přijde, teď už ano. Ze začátku mi to tak vtipné nepřišlo. Najednou jsem si uvědomila, jak málo potřebuji. Přestala jsem se trápit tím, že nejspíš budu singl. Protože nebudu s někým za každou cenu. Dnes už vím, že nepotřebuji druhé ke štěstí. Nepotřebuji v ničem vynikat, nebo být lepší než ostatní. Vše co dělám, dělám pro sebe. Když mě odejde ze života někdo, koho mám ráda, nejsem nešťastná. Prostě jsem šťastná dál i bez něj, jen mohu být přechodně smutná. Prosím vás nebavím se o odchodu, jako o smrti! Určitě chápete, jak to myslím. Mé štěstí není závislé na ničem, protože je pevnou součástí mne samotné. Nicméně cesta k tomuto poznání byla dlouhá. Myslím, že doba cesty bude u každého z vás individuální. Protože každý je jedinečný, naše vnitřní nastavení jsou různá. Jediné v čem vidím vzájemnou spojitost, že chceme! Chceme najít štěstí.
Nehodlám nikoho přesvědčovat, že štěstí nikde jinde než v sobě nenajde. Takové jednání mi nepřísluší. Myslím, že nikomu z nás. Popisuju pouze svůj pohled toho, jak být šťastný. Setkala jsem se s tolika lidmi, a měla čest s nimi diskutovat. Hodně lidí mi řeklo, že štěstí vidí v rodině, majetku, zaměstnání a tak dále. Samozřejmě jsem se zeptala, proč to tak cítí. Odpovědi většinou zněli..."protože díky rodině a dětem jsme šťastní". Nejednou jsem také slyšela..."člověk, který je sám nemůže být šťastný". Uvádím pouze příklady. Nechci popírat, že rodina a děti přináší štěstí. Ovšem pro mě je to jiný druh štěstí. Takový, který je pouze bonusem mého vlastního. Mám milující rodinu, štěstím to však pro mě není, ale požehnáním. Cítím v tom velký rozdíl. Proč? Když jsem byla nešťastná, rodina mě stále milovala. Logicky mé štěstí nezáviselo na rodině.
Dnes jsem schopná bez mrknutí oka trávit čas sama. Ráda čtu, takže si šťastná čtu a ještě jsem šťastnější, když mě kniha baví. Občas se mě zmocní nepříjemná emoce, ale dlouho jí nedovolím u mě pobýt. Protože mám své štěstí, a už si ho nenechám vzít. Uznám, je to tvrdý boj. Člověk se neustále učí a zdokonaluje. Hodně lidí vám chce vaše vnitřní štěstí vzít. Myslím si to, protože oni to své stále hledají. Oni ještě nevědí a hledají u vás. Pořádně se obrňte trpělivostí a pevnou vůlí. Já zrovna pevnou vůli moc nemám, ale v udržení vlastního štěstí rozhodně ano.
Poznala jsem, že lidé šťastní sami se sebou jsou úplně jinak vyrovnaní. Nepotřebují mnoho, a dokážou vám tolik dát. Dovedou vás obdarovat radostí, pozitivní energii a láskou. Nechtějí od vás nic, protože nic nepotřebují. Vše mají uložené sami v sobě. Na cestě za vlastním štěstím jsem nechala hodně lidí daleko za mnou. Nikoliv protože bych je přestala mít ráda, ale nemohla jsem se koukat na to, jak tápou. Když chcete někam jít, nemůžete brát všechny sebou. Pokud chce někdo jít s vámi dobře, ale nečekejte! Myslím si, že při osobním rozvoji musí každý kopat sám za sebe! Nebo spolupracovat s lidmi, kteří mají stejný cíl a jdou stejným tempem. Vše ostatní vás rozptýlí, anebo hůř stáhne zpět na začátek. A to přece nechcete. Jsem vděčná za to, že jsem našla štěstí. Vůbec nelituji ztráty tápajících lidí, protože těch pár opravdových přátel stojí za to. Dokonce jsem přesvědčená, že mi vlastní štěstí přejí. Rozhodně to člověk časem pozná. Stejně tak poznáte, kteří vám to nepřejí. Nalezení vnitřního štěstí, je jako sundat si růžové a černo – bílé brýle. Alespoň tak to vnímám. Člověk začne vidět život a vše kolem jinak. Velmi racionálně. Svět je najednou pestřejší a plný barev.
Pro udržení vlastního štěstí, je zapotřebí hodně práce. Důležitým faktorem je odbourání negativních jevů, které vám nedovolovali vnitřní štěstí prožívat. Osobně mě například hodně znepokojovali televizní zprávy. Přemýšlím jak dlouho, ale určitě již několik let je nesleduji. Výjimkou jsou návštěvy u rodičů, tam bohužel nic jiného nezbývá. Vlastně ano, mohu odejít ven na čerstvý vzduch. Na druhou stranu i vnitřní štěstí potřebuje potravu. Tím je vše co vám dělá dobře. Já si své štěstí udržuji různě. Hodně čtu, cestuji, komunikuji s lidmi, někdy i se zvířátky. Poznámka na okraj, mluvit zvířecí řečí neumím.
Rozhodli jste se být šťastní sami se sebou? Ještě ne? Na co tedy čekáte? Nebudu vás nutit. Vy co jste se rozhodli, hodně štěstí! Krásné slovo to štěstí! Různě ho lze využít. Jsem šťastný jako blecha! Osobně tedy nevím, jak vypadá šťastná blecha. Možná jak skáče, že je šťastná.
Každopádně přeji všem lidem, aby na své cestě za štěstím dosáhli svého cíle. Neslibuji, že ta cesta bude jednoduchá a bez překážek. Mohu vám však slíbit, že výsledek bude stát za to! Hodně odvahy, protože ji budete potřebovat. Nezapomeňte se obklopit lidmi, kteří chtějí to samé. A když je kolem nemáte, alespoň neposlouchejte ty, kteří by vás chtěli z vaší cesty svést!!!
Děkuji a s láskou Květuška Sheldon!
Má oblíbená autorka Elizabeth Gilbert - kniha Podpis všech věcí.